Odejdeš-li od přírody‚ srdce ztěžkne.

 

Gramatika - přídavná jména

 

 

- jsou vždy za podstatným jménem, ke kterému se vztahují.

ógle mitĥáwa - moje tričko

maĥpíya tĥó - modrá obloha

mní šmá - hluboká voda

wá ská - bílý sníh

 

- při použití určitého členu kiŋ je tento vždy za přídavným jménem.

thípi tĥáŋke kiŋ - (ten) velký dům

wičháša khúže kiŋ - (ten) nemocný muž

wičhíŋčala čík´ala kiŋ. - (ta) malá dívka

thípi zí kiŋ - (ten) žlutý dům

heĥáka tĥáŋka kiŋ - (ten) velký sob

šúŋka čhépa kiŋ - (ten) tlustý pes

waŋblí gléška kiŋ - (ten) skvrnitý orel

 

- při vsunutí určitého členu mezi podstatné a přídavné jméno začne přídavné jméno plnit funkci slovesa.

Thípi kiŋ tĥánke. - (Ten) dům je velký.

Wičháša kiŋ khúže. - (Ten) muž je nemocný.

Šúŋka kiŋ ĝí. - (Ten) pes je hnědý.

Ógle kiŋ mitĥáwa. - (To) tričko je moje.

Wíŋyaŋ kiŋ wašté. - (Ta) žena je krásná.

Hokšíla kiŋ háŋske. - (Ten) chlapec je vysoký.

Wičháša kiŋ watúkĥa. - (Ten) muž je unavený.

Igmú kiŋ glešká. - (Ta) kočka je skvrnitá.

Tĥatĥáŋka kiŋ hušté. - (Ten) bizon je chromý.

Šiná kiŋ ĥóta. - (Ta) deka je šedá.

Zuzéča kiŋ háŋske. - (Ten) had je dlouhý.

Hokšíla kiŋ tĥéča. - (Ten) chlapec je mladý.

Wakáŋ kiŋ ksápe. - (Ten) stařešina je moudrý.

Čhaŋnúnpa kiŋ wakĥáŋ. - (Ta) dýmka je posvátná.

 

Gramatika - ukazovací zájmena

 

 

tento - lé

tamten - hé

támhleten - ká

tito - lená

tamti - hená

támhleti - kaná

 

Co je to? - Lé táku he?

Co je tamto? - Hé táku he?

(táku = co, he = tvoří otázku)

 

Tohle je tričko. - Lé ógle.

Tohle jsou trička. - Léna ógle.

Tamto je klobouk. - Hé wapĥóštaŋ.

Tamto jsou klobouky. - Hená wápĥoštan.

 

- určitý člen kiŋ může být ve dvou pozicích (první je častější):

Šúŋka kiŋ lé sápe. - Tento pes je černý.

Lé šúŋka kiŋ sápe. - Tento pes je černý.

Ziŋtkála kiŋ lé šá. - Tamten pták je červený.

Tĥaspáŋ kiŋ lé šá. - Toto jablko je červené.

Hokšíla kiŋ lená háŋskapi. - Tito chlapci jsou vysocí.

Čháŋ kiŋ hená háŋskaska. - Tamty stromy jsou vysoké.

Wičháša kiŋ hená šíčapi. - Tamti muži jsou špatní.

Wówapi kiŋ lená šikšíče. - Tyto knihy jsou špatné.

Wíŋyaŋ kiŋlé wašté. - Tato žena je dobrá.

Thíŋpsila kiŋ hená waštéšte. - Tamty tuříny jsou dobré.

Kĥáŋta kiŋ lená tĥotĥó. - Tyto švestky jsou modré.

Zuzéča kiŋ hená tĥópi. - Tamti hadi jsou modří.

Hená wačhíŋ. - Chci tamty.

Hé táku hwo? - Co je tamto?

Ká wičháša kiŋ Lakĥótapi. - Támhleten muž je Lakota.

Šiná kiŋ lé mitĥáwa. - Tato deka je moje.

Lená nitĥáwa he? - Tyto jsou tvoje?

Olówaŋ kiŋ lená líla wakĥáŋ. - Tyto písně jsou velmi posvátné.

Lé ská. - Toto je bílé.

 

Gramatika - příklonky yeló a kštó

 

 

- příklonky yeló (používaná muži) a kštó (používaná ženami) mohou být použity na konci věty, pokud chce mluvčí prosadit výrok nebo dodat větě rytmus

- není nutné je používat, ale rození mluvčí je užívají velmi často

 

- pokud má předchozí slovo koncovku a/aŋ, mění se na e:

Hé sápe kštó. - Je to černé. (mluví žena)

(existují výjimky, např. Hé ská kštó. - Je to bílé.)

 

 

- kdykoliv je u předchozího slova změněna koncovka a/aŋ na e, zkracuje se mužská příklonka na ló:

Hé sápe ló. - Je to černé. (mluví muž)

- pokud je koncovka předchozího slova u, uŋ nebo o, mění se příklonka yeló na weló:

Tĥó weló. - Je to modré. (mluví muž)

Waú weló. - Přicházím. (mluví muž)

 

- příklonky musí být použity vždy za slovy šni (negace) a kte (vyjádření budoucnosti):

Tĥáŋke šni yeló/kštó. - Není to velké.

Tĥáŋkiŋ kte ló/kštó. - Bude to velké.

Tĥáŋkiŋ kte šni yeló/kštó. - Nebude to velké.

 

Hé waŋbláke kštó. - Viděla jsem to.

Hé šápe ló. - Je to špinavé. (mluví muž)

Waštéwalake šni kštó. - Nemám ho ráda.

Lél wathí kštó. - Žiji zde. (mluví žena)

Heĥáka Lúta emáčiyape ló. - Jmenuji se Rudý Sob. (mluví muž)

Hé waŋbláke ló. - Viděl jsem ji.

Wašté kté kštó. - Bude to dobré. (mluví žena)

Mní kte šni yeló. - Nepůjdu. (mluví muž)

Hé šíčin kte šni kštó. - Nebude to špatné. (mluví žena)

Hé háŋske ló. - Je to dlouhé. (mluví muž)

Magážu weló. - Prší. (mluví muž)

 

Gramatika - otázka a negace

 

 

- otázka se tvoří příklonkou he (používaná ženami) a hwo (používaná muži) na konci věty

- především v neformálním hovoru používají i někteří muži příklonku he:

Hé nitĥáwa hwo? - Je to tvoje? (mluví muž)

Tuktél thí he? - Kde (on) žije? (mluví žena)

 

- negace se tvoří příklonkou šni stojící za slovem, které je negováno:

Lúta šni. - Není to červené.

Sápe šni he? - Není to černé?

Wašté kte šni. - Nebude to dobré.

- příklonka šni mění koncové a/aŋ u předcházejícího členu na e (sápa - sápe; u slova lúta je a neměnné)

 

Lé nitĥáwa he? - Je to tvoje?

Maĝážu kte šni. - Nebude pršet.

Lowáŋ he? - Zpívá (on)?

Iyáyiŋ kte šni he? - Neodejde (ona)?

Šúŋka kiŋ mitĥáwa šni. - Ten pes není můj.

Lél yathí he? - Žiješ tady?

Iyéčhetu kte. - Stane se to.

Waníyetu nitóna hwo? - Jak jsi starý? (mluví muž)

Táku eníčiyapi he? - Jak se jmenuješ? (mluví žena)

Tákuwe yahí he? - Proč jsi přišel?

Hé tĥó he? - Je to modré.

Hé wašté šni. - Není to dobré.

Hé šíča he? - Je to špatné?

Yaú kte šni he? - Nepřijdeš?

Šúŋka kiŋ tĥawápi he? - Je ten pes jejich?

Wanítukĥa šni he? - Nejsi unavený?

Wamáutĥka šni. - Nejsem unavený.

Hé tĥáŋka he? - Je to velké?

Hiyá, hé tĥáŋke šni. - Ne, není to velké.

 

Gramatika - rozkazovací věta

 

 

- rozkaz jedné osobě je vyjádřen příklonkami yo (používají muži) a ye (používají ženy), které stojí vždy za slovesem rozkazu:

Anáĝoptaŋ yo! - Poslouchej! (mluví muž)

Yá ye! - Jdi! (mluví žena)

 

 

- pokud má předchozí slovo koncovku o, u, uŋ, mění se příklonky na wo a we:

Waŋží ičú wo! - Vem si jeden! (mluví muž)

Akhé ú we! - Přijď zas! (mluví žena)

 

 

- sloveso příkazu obvykle zůstává v původní formě

Yá yo! - Jdi! (mluví muž)

Héčhuŋ we! - Udělej to! (mluví žena)

Íyotaka yo! - Posaď se! (mluví muž)

Ayúštaŋ yo! - Nech ho být! (mluví muž)

Waŋyáŋka yo! - Podívej se! (mluví muž)

Akhé ú we! - Přijď znovu! (mluví žena)

Kiktá yo! - Vzbuď se! (mluví muž)

Ókiya ye! - Pomoz mu! (mluví žena)

 

- rozkaz více osobám je vyjádřen plurálovou příponou -pi; to se však spojuje s příklonkami: -pi yo = po, -pi ye = pe.

Akhé ú po! - Přijďte zas! (mluví muž)

Yá pe! - Jděte! (mluví žena)

Hokšíla kiŋ iyéya po! - Najděte toho chlapce! (mluví muž)

Iyúŋka pe! - Jděte do postele! (mluví žena)

Glá po! - Jděte domů! (mluví muž)

Ináĥni pe! - Pospěšte si! (mluví žena)

Inážiŋ po! - Sedněte si! (mluví muž)

Íyotaka pe! - Sedněte si! (mluví žena)

Taŋyáŋ khuwá po! - Starejte se o něj dobře! (mluví muž)

Amáphe pe! - Počkejte na mě! (mluví žena)

 

- záporný příkaz se tvoří přidáním šni před příklonky yo, ye, ale až za příponu -pi:

Héčhuŋ šni yo/ye! - Nedělej to!

Hé yútapi šni yo/ye! - Nejezte to!

Héčhuŋpi šni yo! - Nedělete to! (mluví muž)

Optéĥuŋ šni yo! - Nekupuj to! (mluví muž)

Yé šni ye! - Nechoď tam! (mluví žena)

Ómakiyapi šni ye! - Nepomáhejte mi! (mluví žena)

Šúŋkawakĥáŋ kiŋ ophétĥuŋpi šni yo! - Nekupujte toho koně! (mluví muž)

Waŋmáyaŋkapi šni yo! - Nedívejte se na mě! (mluví muž)

Étuŋwaŋ šni ye! - Nedívej se tam! (mluví žena)

 

- pro žádost používají muži i ženy příklonku yé:

Akhé ú yé! - Prosím, přijď zas!

Akhé héčhuŋpi šni yé! - Prosím, znovu to nedělejte!

 

- pokud příklonka yé následuje sloveso končící proměnnou koncovkou a/aŋ, mění se tato na iŋ:

Ómakiyiŋ yé! - Prosím, pomoz mi! (pomoct - ókiyA)

Waŋyáŋkiŋ yé! - Prosím, podívej se na to! (podívat se - waŋyáŋkA)

Waŋží ičú yé! - Prosím, vem si jeden!

Yé šni yé! - Prosím, nechoď tam!

Anámaĝoptaŋpi yé! - Prosím, poslouchejte mě!

Šúŋkawakĥáŋ kiŋ oyúspiŋ yé! - Prosím, chyť toho koně!

 

 

 

<většina obsahu této rubriky pochází ze stránek http://www.inext.cz/siouan/DRILLS/drills.htm, překlad mám na svědomí já>